Granilova

Hlasování proběhlo v pořádku

Romana Granillová

 

staniční sestra urgentního příjmu interních klinik Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

Romana Granillová zastává nelehkou pozici staniční sestry urgentního příjmu interních klinik. Patří k těm sestrám, pro které se jejich profese stala nekonečným posláním.

Díky svému entuziasmu, příkladnému přístupu k práci i k pacientům, stále pozitivnímu duchu, svou zkušeností a odborným rozhledem je výjimečnou staniční sestrou a vzorem pro ostatní. Její opravdu neutuchající zapálení se plnohodnotně projevilo zejména v období covidové pandemie, kdy byly služby na urgentním příjmu skutečně dramatické, velmi namáhavé a nikdy nekončící. I přes náročné podmínky je to právě Romana, která na oddělení přichází vždycky s úsměvem na rtech a s dobrou náladou.

Urgentní příjem interních klinik je pracoviště první linie. Průměrně se zde denně ošetří až 100 pacientů v obrovském spektru nejen interních chorob. Pracuje zde téměř 70 nelékařských zdravotnických pracovníků. Paní Romana je nejen zkušená sestra, ale zároveň velmi laskavý a empatický člověk. Takto přistupuje i ke svým podřízeným, kterým jde svým vlastním jednáním příkladem. Ve zdravotnictví působí více než dvacet let. Kromě práce v nemocnici vede praxe studentům 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

„Romana na sebe vzala zodpovědnost vedoucího pracovníka, ale zároveň zůstala tou sestrou, která denně nastupuje do provozu, kde společně se svým týmem pečuje o naše pacienty. Je to laskavý dříč se smyslem pro humor. Je to sestra, kterou chcete mít ve svém týmu, ale i ve své osobní blízkosti, protože více pomocnou a hladící ruku jen tak nenajdete. Je to sestra, která má srdce na pravém místě. Ocenění si právem zaslouží,“ uvedla ve svém nominačním dopise náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a řízení kvality zdravotní péče Fakultní nemocnice Královské Vinohrady PhDr. Libuše Gavlasová, MBA.

Romana Granillová žije kousek za Prahou v tichém domečku, obklopeném krásnou přírodou, kde je stále co na práci. A právě toto odreagování od nemocničního prostředí jí pomáhá v regeneraci. Společnost jí dělá především pes Karel, s kterým kromě procházek po lese chodí také vypomáhat do psího útulku. Pro paní Romanu je ale nejdůležitější mít kolem sebe lidi, kteří jsou zdrojem její energie. Kamarádky, kolegyně z práce, jsou jí, když je potřeba, velkou oporou. Důležití jsou pro ni ale i ti, kteří potřebují její pomoc a pomoc jejího pracovního týmu. Staniční sestra Romana má kolem sebe tým, na který může být pyšná. Pomáhání a péče o druhé je jejich každodenním posláním.